Historický kaledář

                   Šlechta českých zemí v evropské diplomacii                           Johann Schönburg-Hartenstein

Milí návštěvníci,

                vůbec poprvé máte možnost pomocí webových stránek červenolhoteckého zámku, sledovat život jednoho z nejvýznamnějších diplomatů na přelomu 19. a 20. století.

                Historický kalendář je dílčí částí aktivit spojených s projektem „Po stopách šlechtických rodů“, který je v roce 2018 zaměřen na téma „Šlechta českých zemí v evropské diplomacii“. Díky němu Vám každý měsíc správa zámku zprostředkuje jednu životní kapitolu tohoto vysoce postaveného aristokrata, která se bude z různých úhlů pohledu dotýkat diplomacie. Vývoj zahraničních vztahů jednotlivých zemí se zeměmi ostatními je z historického hlediska na tolik obšírné a obecné téma, že jej zřejmě není možné shrnout v rámci jedné práce. My se omezíme „pouze“ na přelom 19. a 20. století v prostřední Rakousko-Uherska, které se v té době ocitlo na sklonku své existence.

                První ambici institualizace orgánu, který zajišťoval diplomatické vztahy se zahraničím, projevil již císař Maxmilián I. (1459-1519), který dal vzniknout administrativnímu celku, jenž zajišťoval agendu mezi Svatou říší římskou a rakouskými dědičnými zeměmi a stal se tak první institucí tohoto druhu na území střední Evropy. Zásadní změnu v organizačním řádu habsburského dvora přinesl revoluční rok 1848, kdy 17. března došlo k usnesení o založení ministerstva zahraničních věcí, a to se pak v roce 1867 stalo na základě tzv. Prosincové ústavy součástí společných ministerstev, která sdružovala s ministerstvem zahraničí také ministerstvo války a financí, přičemž každé z ministerstev mělo svého voleného ministra.

                S ohledem k časovému intervalu, ve kterém se náš historický kalendář pohybuje, bude jako výchozí situace popsána struktura ministerstva zahraničí v roce 1911. Tehdejším ministrem byl Alois Lexa, hrabě Aehrenthal, který sehrál klíčovou roli při anexi Bosny a Hercegoviny v roce 1908. Jeho nekompromisní přístup k této zemi, který podporovala i rakousko-uherská generalita, přispěl k vyhrocení konfliktu v roce 1914, kdy byl spáchán atentát na Františka Ferdinanda D´Este. Hrabě Aehrenthal byl nejvýše postaveným zaměstnancem ministerstva zahraničí. Ve své kompetenci měl jak úředníky, tak diplomatický sbor a členy konzulátů. Nejdůležitějšími zaměstnanci, kteří vykonávali diplomatickou službu, byli velvyslanci, kterých v roce 1911 sloužilo v rámci monarchie pouhých deset. Mezi nimi bychom našli jména: Szécsen von Temerin (Paříž), Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (Londýn) nebo Pallavicini (Konstantinopol). Druhým, pro nás důležitým postem pro základní představu o hierarchii ministerstva zahraničí byli vyslanci. Dodnes se jedná o druhou nejvyšší diplomatickou hodnost a v této funkci se v roce 1911 nacházelo 21 diplomatů. Pro snadnější orientaci v postech ministerstva zahraničí předkládáme zestručněnou tabulku, včetně ostatních vysoce postavených úředníků.

 

Historický kalendář