VIII.

Johann Schönburg během I. světové války (1914-1915)

Srpnový díl našeho měsíčníku je věnovaný, stejně jako ten červencový, působení prince Schönburga jako rakousko-uherského ambasadora ve Vatikánu. V čase se ovšem posuneme do poloviny roku 1914, tedy do doby sarajevského atentátu a vypuknutí I. světové války, konfliktu, který do té doby lidstvo nepoznalo.

Relativně klidné období římské mise prince Schönburga ukončila zpráva o atentátu na Františka Ferdinanda D´Este v bosenském Sarajevu dne 28. června 1914. Zpráva jej zastihla právě v Římě. Velvyslanec nechal pár dní na to sloužit mši svatou za zemřelého arcivévodu a jeho manželku v kostele Santa Maria dell Anima.

Dne 24. července 1914, tedy den před vyhlášením mobilizace císařem Františkem Josefem I., navštívil princ Johann Schönburg kardinála Merry de Vala, kterému donesl k prostudování rakouské ultimátum Srbsku. Kardinál státní sekretář vyjádřil naději a přání, aby se celá záležitost bez většího krveprolití rychle vyřešila. Srbsko jakožto suverénní stát podmínky Rakousko-Uherska nebylo schopné vyplnit. I přesto však Srbsko zaslalo diplomatickou odpověď, v níž se zavázalo vyhovět takřka všem bodům ultimáta. Císař však odpověď odmítl a zakrátko se všude na území habsburské monarchie objevily mobilizační plakáty „Mým národům“. Postoj papeže je v této věci dodnes zcela nevyjasněný. Je zřejmé, že Pius X. celou rakousko-srbskou krizi vnímal a přikláněl se na stranu habsburské monarchie. Zároveň mu ovšem nebyly lhostejné životy miliónů lidí, kterých by se tento konflikt dotýkal. Závažnost situace byla umocněna také nerozhodností stařičkého císaře Františka Josefa I., který z větší části podlehl tlaku Německa a rakouské generality.

V druhé polovině roku 1914 se konflikt rozrostl do světového měřítka. Ke konci srpna roku 1914 umírá válkou zcela zlomený papež Pius X. Během  konkláve, které je ztížené válečnými podmínkami ve světě,  je zvolen kardinál Giacomo della Chiesa, který přijal jméno Benedikt XV. Jeho pontifikát byl z velké části vyplněn událostmi I. světové války. Krátce po nástupu do funkce hlavy církve vyzýval Benedikt XV. zcela otevřeně k uzavření míru a zastavení bojů. Jeho úsilí bylo o to silnější, že se do války zapojily mimo jiné katolické velmoci, včetně již zmíněného Rakousko-Uherska.

Dne 1. listopadu vydal papež svoji první encykliku, v níž vyzval válčící strany k ukončení bojů. Situace svatého otce byla o to složitější, že žádný z jeho předchůdců nečelil tak rozsáhlému konfliktu.  

Na straně habsburské monarchie a Německa stála také Itálie, které byla považována za velmi nestabilního spojence díky územním nárokům, které měla na Rakousko-Uhersko. Právě zmíněná nestabilita vyvolala potřebu diplomatické posily v Itálii, a to v podobě Carla svobodného pána von Macchio, jenž nahradil Kajetána von Mereye, který byl tou dobou v pracovní neschopnosti. Von Macchio byl dobrým přítelem prince Schönburga, se kterým se znali již z časů Konstantinopole. Společně se během let 1914 a 1915 snažili zamezit vstupu Itálie do I. světové války.

Johann Schönburg v té době apeloval na rakouského císaře Františka Josefa I., aby některé čistě italské části Rakouska postoupil italskému království. Pokud by Rakousko udělalo územní ústupek ve prospěch Itálie, bylo pravděpodobné, že by se vztah těchto dvou mocností stabilizoval a Itálie by zůstala spojencem Rakousko-Uherska i v průběhu dalších let.

Téma nestability Itálie se vztahovalo také k řešení tzv. „římské otázky“, tedy suverenity papežského státu. Princ Schönburg se obával, že pokud by došlo k odtržení Itálie od Trojspolku, mohla by Itálie použít Vatikán a jeho představitele jako „rukojmí“ a bylo by pravděpodobné, že by na tuto situaci reagovalo Rakousko-Uhersko. Byť se Itálie v květnu roku 1915 odpojila od Trojspolku, Apoštolský stolec dál zůstal neutrální a nedošlo k žádnému zneužití této situace.

Rok 1915 vnesl do života prince Schönburga důležité životní momenty, z nichž nejzásadnější je opuštění milované Itálie v květnu roku 1915. Již počátkem května se situace v římských ulicích postupně vyhrocovala. Palazzo Venezia muselo být několikrát při demonstracích uzavřeno z bezpečnostních důvodů. Itálie v téže době apelovala na diplomaty habsburské monarchie a Německa, aby zemi opustili, což princ Johann Schönburg striktně odmítal.

Poslední dny strávené v Itálii byl princ Schönburg v blízkém kontaktu s papežem Benediktem XV. Na začátku dubna roku 1915 byly dvě děti prince Schönburga, Aloisie Alexandra a Alois Alexander, pozvány ke mši svaté, kterou celebroval Benedikt XV. a při ní jim osobně podal první svaté přijímání. Krátce po odjezdu z Itálie došel princi Johannovi od papeže telegram, v němž vzkazuje jemu a jeho rodině srdečné apoštolské požehnání.

Dne 23. května vstoupila Itálie do války s Rakousko-Uherskem a diplomaté byli nuceni opustit narychlo své posty a odjet buď do Rakousko-Uherska nebo jako v případě prince Schönburga do neutrálního Švýcarska. Itálie odmítla poskytnout ochranu diplomatům znepřátelených zemí déle než jeden den. Princ Johann s celou svojí rodinou narychlo odjíždí v brzkých ranních hodinách prázdnými ulicemi Říma na nádraží, kde je očekává speciální diplomatický vlak do Švýcarska. Spolu s Johannem Schönburgem odjíždí také Carl svobodný pán von Macchio a jeho rodina. Loučení s milovanou Itálií a oddaným personálem nesla rodina, zvláště velvyslancovy děti, velmi špatně.

Vlak s diplomaty přijel v 9:15 na italsko-švýcarské hranice. Von Macchio vzpomínal na tuto událost takto:„Po těchto nervy drásajících týdnech nám bylo poskytnuto hřejivé přijetí. Na hranicích nás pozdravil švýcarský divizionář, v Bellinze zahrála čestná kompanie a v Ženevě nás vítali zástupci úřadů. Pro nás byl tento zážitek po prožitých válečných dnech velmi krásný, neboť jsme poznali, že pro naši monarchii stále existují jisté sympatie“. O pár dní později se princ Schönburg hlásil ve Vídni u ministra zahraničí k vysvětlení situace posledních dnů. V té době poskytl princ Schönburg také interview rakouskému tisku.

V následujících letech I. světové války si princ Schönburg udržel svůj post velvyslance u Apoštolského stolce v exilu a veškerá mírová jednání Apoštolského stolce probíhala takřka výhradně přes jeho osobu. Pobytu ve Švýcarsku a událostem let 1915 až 1918 se budeme věnovat v následujícím měsíci, který nás mimo jiné zavede také na bojiště v Haliči a v Jižním Tyrolsku, kde své vojáky v boji vedl Johannův bratr, generálplukovník kníže Alois Schönburg.