II.

Kavalírská cesta - první kontakt s diplomacií a Svatý Petrohrad

               
                Princ Johann Schönburg (1864 - 1937) ve Sv. Petrohradě v Rusku - 1887

                V minulém měsíci jsme se stručně seznámili s osobností prince Johanna, který je pro Červenou Lhotu ústřední postavou „Roku diplomacie“. Ještě než se blíže zaměříme na první diplomatický post, který princ Johann zastával, měli bychom si objasnit prvotní podněty, které ho vedly ke vstupu do diplomatického sboru Rakousko-Uherska a následně na diplomatickou praxi a zkoušku, kterou musel splnit.

                Domníváme se, že o kariéře prince Johanna se rozhodlo v době započetí studií na právnické fakultě v roce 1882. Tehdy se diplomatům doporučovalo, aby měli politické nebo právní vzdělání. Toto doporučení pak bylo definitivně ustáleno jako standard v roce 1910. Ještě během studií, po vzoru starších generací aristokratů 19. století, odjel princ Johann 28. prosince 1884 na kavalírskou cestu do Belgie a Francie.

                V té době také řádně ukončil základní vojenskou službu, během níž vystřídal tři druhy kavalerie. Nejdříve nastoupil službu u 14. dragounského pluku. Později byl povýšen do 11. husarského pluku. Do záloh vstoupil v hodnosti poručíka 6. hulánského pluku. V rámci hlavní zámecké expozice máte možnost si prohlédnout takřka kompletní uniformu hulánského pluku č. 6, husarské čáko a dragounskou helmu. V ní je princ Johann Schönburg zachycen se svými kamarády na skupinové fotografii níže.

                Směr cesty nebyl vybrán náhodně. V rámci diplomatického sboru byla Francie považována za jedno z nejprestižnějších působišť a i Johannův otec působil během 50. let 19. století jako legační sekretář ve Francii. Konexe jeho otce a rodinné vazby s belgickou šlechtickou rodinou d'Arenberg zajišťovaly nadějnému diplomatovi dostatek zázemí pro to, aby se mohl naplno věnovat přípravě na tuto pozici. Dochovaná korespondence s rodiči dokládá, že pobyt princi Johannovi svědčil: „Právě jsem se vrátil z procházky a usadil jsem se v čítárně k napsání tohoto dopisu. Mohu Vám jen říci, že jsem velmi šťastný a děkuji za to, že jste mě poslali právě sem“. Důležitým aspektem pobytu byl také jazyk. Již v Johannově době bylo nutné, aby diplomat ovládal vyjma němčiny také francouzštinu, neboť z obou jazyků skládal na konci diplomatické praxe zkoušku. Nejen prostředí, ve kterém se Johann pohyboval, jej formovalo. Jeho maminka, kněžna Karolína Josefína rozená z Liechtensteinu, lpěla na tom, aby její syn z Francie zasílal dopisy ve francouzštině. Dopisy Johannovi následně opravovala a v dalším psaní, mimo jiné, sepisovala a vysvětlovala chyby, které v nich byly: „Pošlu ti tvé poslední tři dopisy již opravené. Místy jsou špatně napsané, jde spíše o malé chyby. (…) Francouzský jazyk je přesnější a výstižnější než jazyk německý.“ Nejdůležitější osobností, se kterou se princ Johann na své cestě setkal, byl rakousko-uherský vyslanec v Belgii, hrabě Bohumil Chotek: „Včera jsem strávil velmi příjemný večer s Chotkem (…). Chotek mi sdělil, že chce napsat mému otci, jestli by nevadilo, kdyby mě vzal jako attaché na velvyslanectví. Co se týče mě, doufám, že otec na tento návrh nezapomene, bylo by to pro mne velkým přínosem“.

                Kladná odpověď otce způsobila, že diplomacie zapustila v Johannově životě kořeny, které mohly postupně sílit a růst. S pravidelností docházel na diplomatická jednání. Mimo jiné se 30. dubna 1885 účastnil jednání s belgickým králem Leopoldem II. o vzniku svobodného státu Kongo. (Roku 1885 vznikl jakožto belgická kolonie svobodný stát Kongo, který byl v osobním vlastnictví krále Leopolda II.)

                Po návratu z kavalírské cesty a dokončení studií na právnické fakultě vstoupil princ Johann jako aspirant na hodnost nehonorovaného attaché do služeb rakousko-uherského ministerstva zahraničí. Nežli vůbec byl zařazen jako uchazeč o nejnižší diplomatickou hodnost, musel ústně prokázat u vstupní zkoušky znalost historie, počínaje Vestfálským mírem až po současnost, a dále znalost francouzštiny. Písemně pak obhajoval znalost francouzské gramatiky a předkládal esej psanou v němčině na stanovené, diplomatické téma. Jako aspirant musel projít roční diplomatickou praxí, která byla završena diplomatickou zkouškou. V průběhu první poloviny roku 1887 odjel princ Johann Schönburg na praxi do Ruska, do Petrohradu. Zde jej přivítal velvyslanec v carském Rusku, kníže František I. Liechtenstein. Artefaktem, který do dnešních dob na Červené Lhotě připomíná Johannův pobyt v Rusku, je trofej medvědice ulovené na Sibiři. Za relativně krátkou dobu udělal mladý diplomat dojem nejen na tamního velvyslance, ale i na samotného ministra zahraničí, hraběte Gustava Kálnokyho. Ten prince Johanna Schönburga v listopadu roku 1888 pozval k závěrečným zkouškám. Dopadly na výbornou. Struktura zkoušek byla následující:

1. Zkouška formou písemné práce

Uchazeč na vybrané téma z diplomatické státní historie (počínaje Vestfálským mírem) sepíše 3 práce se zaměřením na občanské právo a mezinárodní ústavní zákony. První dvě budou ve francouzštině a třetí v němčině.

2. Zkouška formou testu

Uchazeč bude hovořit o vybraném tématu ve francouzštině nebo překládat z němčiny do francouzštiny, nebo si připraví právní akt ve francouzštině.

3. Zkouška ústní

Uchazeč bude zkoušen z:

a) rakouského ústavního práva

b) uherského ústavního práva

c) diplomatické státní historie od Vestfálského míru

d) občanského práva

e) mezinárodní hospodářské politiky

f) mezinárodního vlastnického práva

                Ministr Kálnoky sepsal doporučující dopis císaři Františku Josefovi I., v němž doporučil prince Johanna do funkce nehonorovaného attaché:

                Princ Johann Schönburg-Hartenstein, syn vicepresidenta panské sněmovny, knížete Alexandra Schönburg-Hartenstein, se chce věnovat diplomatické dráze a s tímto záměrem v měsíci dubnu roku 1887 nastoupil jako aspirant ministerstva zahraničí.

                Krátce na to byl přidělen jako výpomoc na velvyslanectví v Petrohradě, kde se stal potřebnou pracovní silou. Projevil zde horlivost s ohledem na svou kvalifikaci a prokázal, že se hodí pro zahraniční služby. V listopadovém termínu prošel předepsanou diplomatickou zkouškou s výbornými výsledky a odpovídá tak všem požadavkům pro přijetí podmíněné diplomatické služby.

                Dovolte mi proto co nejpokorněji žádat, aby Vaše Veličenstvo vlídně přijalo prince Johanna Schönburga do funkce nehonorovaného, zplnomocněného attaché a také si dovoluji žádat, aby Vaše Veličenstvo předložilo tento usnesený návrh k nejvyššímu schválení.

Vídeň, 17. listopadu 1888

                Císař přijal ministrův návrh a princ Johann Schönburg vstoupil do řad diplomatického sboru, ve kterém setrval až do rozpadu Rakousko-Uherska. První diplomatická štace započala v Paříži. Princ se tak vrátil do kolébky své kariéry.
Této části bude věnovaný příspěvek v následujícím měsíci.